Dokument dostupný na webových stránkách MŠMT uvádí pod bodem Péče o kvalitu vzdělávání tuto větu: „V návaznosti na zavedení systému hodnocení kvality vysokých škol umožnit institucionální akreditaci a ustanovit akreditační komisi jako samostatný správní úřad zodpovědný za dohled nad dodržováním standardů a rozhodování o udělení akreditace.“ Mimo jiné se v dokumentu také dočteme, že je potřeba zajistit „jasné standardy pro jednotlivé profily studijních programů“ a „[d]át vysokým školám možnost střednědobého strategického plánování a rozvoje zavedením tzv. kontraktového financování“. Co to bude znamenat?
V současné době se akreditace neudílí institucím jako celkům, nýbrž jednotlivým studijním programům, a to nejvýše na deset let. Před uplynutím této doby si škola musí zažádat o opětovnou akreditaci, chce-li nadále svůj obor vyučovat. Předkládaný návrh MŠMT ovšem počítá se změnou, ačkoliv nikde není zatím řečeno, jak konkrétně bude Akreditační komise postupovat v případě, že shledá nějaký obor na nějaké škole problematickým. Dostane škola i přesto akreditaci? Bude stále možné uplatňovat desetiletou lhůtu, která je dost dlouhá na to, aby škola nechala vzniknout nové studijní programy? V článku je klíčové slovo „umožnit“, které naznačuje, že by se nejednalo o celoplošný nebo povinný postup, každopádně konkrétní podoba toho, jak by akreditace vypadala, zatím nebyla uveřejněna.
Z jiných bodů lze usoudit, že prioritou bude zajištění minima, kterého by měl absolvent daného oboru dosáhnout, ať již získal titul na jakékoliv instituci, tudíž by snad nemělo docházet ke vzniku oborů pochybných nebo těch bez dostatečného zázemí na dané vysoké škole. Kontraktové financování, které má nahradit stávající systém, kde škola získává peníze podle počtu studentů, by nejspíš měl školy přestat motivovat k tomu, aby hromadně nabíraly studenty za každou cenu. Na druhou stranu je obtížné prozatím hodnotit přínos takové reformy, neboť chybí podrobnější koncepce. Snad se jí brzy dočkáme.