Osobně znám ze školy sedm muslimek, které studují medicínu. Těch, které nosí hidžáb nejen na modlitby, nýbrž i všude na veřejnosti, je mezi nimi pět (jedna z nich začala takto nosit šátek v průběhu druhého ročníku studia).
Struktura studia medicíny na UCL zhruba odpovídá systému na 3. LF UK, což znamená, že v prvních dvou letech studia mají studenti interdisciplinární předměty zaměřené na určité procesy v lidském těle (takže místo anatomie, histologie, fyziologie atp. mají např. dýchací soustavu, imunitu a obranyschopnost nebo endokrinní systém a regulaci). Ve třetím roce si vybírají jednu z mnoha disciplín více či méně souvisejících s medicínou: genetikou, globálním zdravotnictvím, antropologií, neurovědou, filozofií, chirurgií atd., kterou celý rok studují a ze které na konci skládají soubornou zkoušku (a po úspěšném vykonání mají právo na užívání titulu „IBSc“ uváděným za jménem). Ti, kteří před začátkem studia získali bakalářské titul někde jinde, nemají tento tzv. „intercalated programme“ povinný. Poté následují tři roky plné praktik, kdy obcházejí různá nemocniční pracoviště a učí se praktické medicíně. Na konci studia, samozřejmě po úspěšném splnění zkoušek, získávají titul z pregraduální medicíny a mohou nastoupit do nemocnice jako začínající doktoři nebo pokračovat ve studiu.
V preklinické výuce se speciální požadavky na oblečení nekladou. Kdo by také chtěl na přednáškách kontrolovat všech sto lidí, jestli nemají špinavé boty nebo nepřišli v pyžamu? Některé z mých spolužaček už mají nějakou část klinického studia za sebou, žádná z nich však nebyla nucena si šátek sundat. UCL nevydává (alespoň ne veřejně) pokyny pro studenty-mediky s náboženským přesvědčením ohledně praktik, nicméně předpokládám, že na všech medicínských oborech ve Velké Británii to bude podobné jako na Birminghamské univerzitě, která vydala tuto příručku: https://intranet.birmingham.ac.uk/collaboration/equality/documents/DF-Muslim-Students.pdf Týká se dokonce nejen studentů medicíny, nýbrž i stomatologie, fyzioterapie a ošetřovatelství.
V dokumentu je zmíněno prakticky vše, s čím se muslimští medici mohou během svého studia potýkat: modlitbami v době výuky, ramadánem, fyzickým kontaktem s pacienty nebo i šátky. Jak stojí v části 3.1, studentům musí být při výuce vidět obličej, tudíž je hidžáb přijatelný (nikoliv však nikáb, který zakrývá i obličej vyjma očí), ale na operačních sálech si přes něj musejí nasadit ortopedickou čepici (viz 4.6).
Jak je tedy vidět, z technického hlediska není nemožné, aby muslimka vystudovala medicínský obor, aniž by přitom musela nutně ustupovat z nošení hidžábu.