Do češtiny by se jeho obsah dal přeložit zhruba takto:
„Jeff Klein byl americkým studentem, který po dobu jednoho trimestru pobýval na University College London jako výměnný student. Bohužel si v listopadu roku 2010 vzal život. Poté, co zemřel, dal jeho otec Rich Klein dohromady skupinu svých přátel, aby pomohli jemu i ostatním se vyrovnat s touto velkou ztrátou. Několik přátel a absolventů UCL se rozhodlo si oholit hlavu, aby získali peníze na charitu, která se zabývá prevencí sebevražd. Věří, že mezi vysokoškolskými studenty by se měl vzbudit zájem o to, aby více přemýšleli o těchto problémech a o tom, co se dá dělat pro to, aby se navzájem podpořili. Mají v úmyslu vybrat 10 000 dolarů a hledají podporu. Na odkaz se můžete podívat zde a na facebookovou stránku tady.
Na ‚mezinárodní‘ den, 2. března 2013, si dobrovolníci po celém světě oholí hlavu pro Americkou nadaci pro prevenci sebevražd (AFSP) na památku Jeffa Kleina. Organizátoři zdůrazňují, že není třeba si úplně oholit hlavu: Bude stačit jakákoliv drastická změna vlasů, která podpoří rodinu a přátele v tom, aby věnovali peníze na projekt Project Bald, včetně oholení si hlavy, dlouhodobého stylingu, obarvení vlasů, oholení obočí atd… Podrobnější informace viz výše.“
Považuji sebevraždy za současný zásadní celospolečenský problém, o kterém je potřeba nahlas hovořit a který je nutno řešit, nicméně výše uvedený projekt podpořit nehodlám. Proč?
Podobné radikální činy jsou naprosto zbytečné, jelikož nikomu nepomůžou. Ano, najde se sice dost ochotných lidí, kteří vám za něco takového zaplatí, otázka ovšem zní, jestli by vám byli ochotni zaplatit i v případě, že byste výtěžek na charitu neposlali – případně, a to je podle mě nejzásadnější, zda-li by vůbec byli ochotni poslat peníze nějaké nadaci, i kdyby si nikdo kvůli tomu neholil hlavu, neskákal z mostu nebo nebyl týden o hladu. Tyto akce jsou jen předháněním se v tom, kdo dostane drastičtější nápad, který by si ostatní mohli „koupit“, aby měli pocit, že udělali dobrý skutek, a ta, o které píši, rozhodně není v Británii ojedinělá. Je smutné, když nějaká společnost potřebuje nějakého takového prostředníka nebo razantní stimul, aby podpořila užitečnou věc.
Další aspekt tohoto problému je samotný Jeff Klein. Nevím, zda-li by si byl přál, aby se ve jménu jeho památky konalo něco takového. Sám měl jistě svých starostí dost, jestliže se rozhodl pro sebevraždu, a myslím si, že by bylo lepší, kdyby dotyční dobrovolníci raději udělali přímo něco pro to, aby lidé zmítající se v nesnázích řešili své problémy jinak. Holá hlava ani vytrhané obočí tomu ovšem nijak nepřispějí.