Reklama
 
Blog | Ivana Recmanová

Hledá se nový investiční bankéř. Zn.: Velmi vyčerpávající, ale nebudete chtít odejít

Poté, co se rozkřiklo, že na stáži v bance Merrill Lynch zemřel jednadvacetiletý student Moritz Erhardt, se vyrojily vášnivé debaty o tom, zda-li se má regulovat pracovní doba ve finančním sektoru, kde lidé nezřídkakdy pracují dvanáct hodin denně i o víkendech, leckdy i víc. Pro lidi, kteří studují v Londýně, není ovšem takové pracovní nasazení žádným překvapením.

UCL se o své studenty stará tak pečlivě, že jim zajišťuje servis kariérního poradenství. Nespočívá to jen v tom, že student přijde do kanceláře a tam si popovídá s někým o tom, jestli by raději pěstoval třešně, nebo učil makedonštinu. Mezi důležité akce, které toto středisko pořádá, patří i kariérní veletrhy a rpezentace zaměstnavatelů.

 

Není žádným překvapením, že velkým korporacím se věnuje hromada prostoru. Mají peníze i prostředky, kterými si dokáží udělat reklamu mezi těmi, které se snaží naverbovat: mladými talentovanými vysokoškolskými studenty. Pokud jste v posledním ročníku, nejspíš vás bude zajímat dlouhodobé zaměstnání, pokud jste v nižším ročníku, bude pro vás relevantní letní stáž. Když člověk přijde na takový veletrh nebo prezentaci, dozví se povětšinou tyto věci:

Reklama

1. U nás si vyděláte hromadu peněz.

2. Bereme studenty i absolventy jakýchkoliv oborů, protože nejdůležitější jsou vaše myšlení a vůdčí schopnosti.

3. V rámci teambuildingových aktivit si zaplavete na Tahiti.

4. Hledáme týmové hráče, protože je to potřeba, když se pracuje do tří do rána. Sice se to nestává pořád, ale děje se to.

5. 90 % stážistů u nás získává pracovní nabídku po dokončení studií.

 

Když se vyskytne prostor na dotazy, někdo z řad studentů zvedne ruku a pípne, jestli se dá při takové práci najít volný čas. Na to mu zástupce společnosti s úsměvem odpoví, že každý pátek chodí s kolegy na kuželky.

 

Pokud jste student, který si zoufale potřebuje vydělat, hledá zajímavou položku do CV nebo rovnou možnost přechodu na plný úvazek po dokončení studií (a v době krize je takových jedinců skutečně moc), nejspíš si ihned seženete přihlášku a bleskurychle ji vyplníte. Čeká vás náročný přijímací proces, kde budou velkou roli hrát známky u maturity, schopnost sebeprezentace i práce s čísly, a když tím vším úspěšně projdete, čeká vás několik týdnů v City, pomyslné pevnosti v Londýně, kde se točí velké peníze.

 

Pracujete s obrovským nasazením, občas vynecháváte jídlo, pití, spánek nebo čtení mailů, protože jste přesvědčeni, že je to pro vaše dobro. Nikde jinde si nevyděláte tolik peněz, abyste nemuseli sdílet cimru se šesti cizími lidmi a jezdit na kole nebezpečnými londýnskými silnicemi, protože je metro drahé. Nikde jinde neuplatníte ty schopnosti, kterými vás vybavili ve škole, a pokud ano, nedostanete za to finanční ohodnocení, které by vám umožňovalo žít tak, jak vy si budete představovat. Nikde jinde si v rámci tmelení kolektivu nezaplavete v oceánu. Nikde jinde vám nedají po skončení stáže pracovní nabídku, pokud budete šikovní. Nikdo nechce být mezi těmi deseti procenty, kteří odejdou s prázdnýma rukama, takže se mladí studenti snaží zaujmout své šéfy natolik, že si berou příliš mnoho přesčasů. 

 

Smrt mladého Němce je tedy bohužel vyvrcholením příběhu o mladých lidech, který začíná pláčem nad tím, že z eseje dostali céčko, což znamená, že si u nich personalisté u Morgan Stanley udělají černý puntík. Bohužel to vypadá, že příběh ještě rozhodně nekončí.